Pavel Vavrys | Česká paměť
Pavel Vavrys patří ke generaci výtvarných umělců formujících se v polovině 70. let dvacátého století. Na výstavě v Galerii Hess autor představuje výběr děl z některých jeho obrazových cyklů.
Cyklus s názvem Česká paměť je v galerii zastoupen kolekcí obrazů, ve kterých se tematicky ve fragmentech vrací k velkým okamžikům dějin od vzniku našeho samostatného státu až po současnost. Vystavuje zde i díla z cyklů Sbohem staré časy nebo Uprostřed svého života. Úvodního vlídného slova se ve Vinotéce Galerii Hess tradičně ujala kurátorka výstavy Zdena Benešová. Umělecký večer podtrhli hudebním vystoupením žáci ZUŠ Sokolovská a ZUŠ Lobzy.
Akademického malíře Pavla Vavryse představila přítomným jeho snacha Markéta Vavrysová. Zmínila, že se jeho tvorba vyznačuje příklonem ke klasickým hodnotám malby, že ctí řemeslnou hodnotu, jež má stejný ekvivalent i v duchovním obsahu obrazu. Připomněla, že Pavel Vavrys od roku 1975 uspořádal více než 100 samostatných výstav doma i v zahraničí.
Za fotografie děkujeme serveru QAP.CZ
PETR HARTMAN| ARTe FACTA| SOCHY A OBRAZY
Známý plzeňský lékař, ale také sochař a malíř MUDr. Petr Hartman vystavuje ve Vinotéce Galerii Hess na Roudné svá umělecká díla. Vernisáž výstavy nalákala mnoho zájemců, prostory galerie se zaplnily už dlouho před slavnostním zahájením. Úvodního slova se v podvečer ve Vinotéce Galerii Hess již tradičně ujala kurátorka výstavy Zdena Benešová. Zbyněk Suchý umělce záludně vyzpovídal, Petr Hartman tak přítomným vyprávěl například o tom, kde nachází inspiraci, ale i o osobním setkání s významným českým sochařem Olbramem Zoubkem.
Za fotografie děkujeme serveru QAP.CZ
Výstava s názvem ATReFACTA představuje umělcova nejnovější díla. V galerii naleznete jak sochy, tak obrazy. Petr Hartman v nich osobitým způsobem vyobrazuje ženy nejrůznějších tvarů i barev. „Ať dělám cokoliv, vždy mi z toho vyjde žena,“ konstatoval s úsměvem Petr Hartman na vernisáži.
Sympatický umělec vzbudil velkou pozornost, každý z přítomných návštěvníků si chtěl s Petrem Hartmanem pohovořit a o jeho díla byl opravdu zájem. „Během chvilky jsem zaznamenala mnoho rezervací na vystavená umělecká díla. Zájem o obrazy i sochy Petra Hartmana je obrovský,“ prozradila Zdena Benešová.
Jana Sádriková | Můj barevný svět
Rodačka z Klášterce nad Ohří, narozená 7. 5. 1971 (malíř – samouk)
Přes obrazy ve stylu realismu, který ale dost omezoval její přirozenou kreativitu a spontánní projev, nalezla po letech hledání a zkoušení různých technik svou vlastní techniku a styl malby. Jedná se o kombinování různých akrylových technik, kdy výsledek není předem daný. Je to pouze hra s barvami spojená s její vlastní představou plnou fantazie. Média, která používá pro své obrazy, jsou akrylové barvy, strukturovací gely, ale také látky, přírodniny. Miluje přírodu a tak jsou její originální a tak trochu surrealistické obrazy plné lásky k ní, krajinných scenérií plných barev, lásky, něhy a laskavosti. Jsou to příběhy lesního společenství, ve kterých pozorný divák najde skryté předměty a symboly.
Dana Raunerová | Pojď ven
Umělkyně Dana Raunerová 30 let působila jako výtvarný pedagog v Plzni. Kromě obrazů a kreseb má na kontě i básnickou tvorbu pro děti a mládež, je autorkou kolekce návrhů na populární dětský porcelán se zvířecími motivy, ilustrátorkou učebnic. Kromě toho spolupracovala i s Divadlem J. K. Tyla a Divadlem Alfa v Plzni.
S prací Dany Raunerové se ale můžete potkat i na Radyni. Pod její taktovkou vznikla instalace o Radoušovi a její ilustrace doprovází turisty na naučné stezce k Radyni. Ráda do svých kreseb vnáší dětskou hravost a představivost. „Autorka ve svých obrazech vypráví své fantastické a spletité příběhy, které, jakkoliv jsou pro diváka těžko interpretovatelné, jsou pro něj přitažlivé neotřelou obrazotvorností a poetičností,“ okomentoval autorčin styl Jan Souček, teoretik umění. Na obrazech se velmi často objevují krajiny, lidské a zvířecí figury. Malířka má k přírodě opravdu blízký vztah. „Veškerou svoji činnost se snažím směřovat na obranu a rozvoj lidské citlivosti tak, aby ta zase přispěla k souznění lidí s přírodou, k harmonickému soužití se zvířaty a rostlinami,“ říká Dana Raunerová.
Blanka Křížová | Něžné vánoční dostaveníčko
Panenkářka.
Blanka Křížová je opravdová umělkyně, i když její původní povolání je od umění velmi vzdálené. Při pohledu na její výtvory byste nikdy neřekli, že se celý život živila jako ekonomka.
Panenky Blanky Křížové, která žije v Plzni, získaly nejedno významné ocenění. Například první místo na prestižní mezinárodní výstavě Prague Doll v roce 2018. S tvořením panenek začala Blanka Křížová v roce 2014, do současné doby jich vyrobila více než tisícovku. Jak dlouho trvá vyrobit jednu panenku? “To je těžké říci, je to individuální, záleží jakou panenku dělám,” řekla QAPu Blanka Křížová na páteční vernisáži. Textilní panenky jsou propracované do nejmenších detailů. Blanka Křížová tvořila i pro divadlo a některé panenky dělala na zakázku. “Tvořila už Audrey Hepburn, Marilyn Monroe nebo slavného rapera, u kterého ale měla mnoho práce s piercingem a tetováním,” řekl při úvodním slovu na vernisáži Zbyněk Suchý.
Na první pohled výstava představuje dva zcela odlišné umělecké směry. Bystré oko ale odhalí propojení mezi otcem a dcerou. Na automatických kresbách Christine Sarah se často objevují stejné tvary, které lze nalézt na sklářských výrobcích Stanislava Káni. To jen dokazuje, jaké pouto mezi sebou umělci mají.
Stanislav Káňa & Christine Sarah | Výstava Otec & dcera
Sklář Stanislav Káňa vyprávěl přítomným o svých cestách po světě, kde nabral mnoho cenných zkušeností. Všechny přítomné pozval do sklárny Agátha, ve které svá díla tvoří. „Bohužel u sebe zde nemám svoji pec, abych vám mohl popsat a ukázat, jak má díla vznikají,“ řekl Stanislav s úsměvem přítomným návštěvníkům.
Umělkyně Christine Sarah poděkovala za příležitost vystavovat a přiblížila své obrazy. „Mé kresby jsou netradiční, jsou zaměřené duchovním směrem. Když je tvořím, nechávám se vést. Nikdy nevím, co z toho vznikne,“ řekla Christine.
Kresby Christine Sarah vytváří i takzvaně na tělo. Dokáže nakreslit obraz, který dodá energii nebo kresbu, která umí odhalit, co člověk zrovna potřebuje. „Jedna z kreseb, které tu vystavuji, byla vytvořena pro mého kamaráda. Vyšel z toho obraz dvou andělů, bylo to vlastně vyobrazení spřízněné duše. Brzy nato, mu přišla do cesty přítelkyně. Oba tu dnes na vernisáži jsou,“ prozradila s úsměvem umělkyně.
Ondřej Staňek | Fotografie
Ondřej Staněk fotografuje už od dětství. „Moje první pokusy s fotografováním začaly v mých 12 letech, kdy jsem dostal od strejdy kinofilmový fotoaparát Zenit. Další fotoaparát jsem si pořídil v bazaru i s objektivy, které občas používám dodnes. Později jsem zkusil digitální fotoaparát a u něj jsem už zůstal,“ popsal svoje začátky Ondra a dodal: „Jsem fotograf samouk. Nejvíc mě ale inspiroval a naučil můj děda, který fotografoval, maloval obrazy a byl takový všeuměl.“ Fotografie Ondry jsou zahaleny do pochmurné až sentimentální nálady. „Od fotografie krajiny jsem se přesunul k fotografování opuštěných míst s pochmurnou atmosférou, zátiší a okamžiků, které se už nemusí opakovat. Rád zachycuji staré lidi, často vyprávějí příběhy beze slov,“ popisuje Ondra Staněk.
Karel Brož | Méďové z Večerníčku
Spolu s Ondřejem Staňkem bude vystavovat své fotografie i Karel Brož, který představí své snímky Méďů z večerníčků Václava Chloupky. „Snímky, které budou na výstavě k vidění vznikly během třinácti měsíců (od března 2013), kdy jsem měl to štěstí strávit s medvíďaty Agátou a Martinem většinu svého času jako ošetřovatel, asistent, fotograf a výjimečně i kameraman. Natáčení seriálu Méďové na cestách se tak stalo vrcholem mého dosavadního profesního života ve smyslu propojení zájmu o přírodu, fotografování a cestování,“ popisuje momenty s medvědy Karel Brož a dodává: „Věřím, že se vám budou mé fotografie líbit a přenesou na návštěvníky výstavy alespoň trochu té radosti, kterou jsem zažíval při jejich tvorbě.“
4 strany jedné mince
Výstava představuje:
Emil Pejšu – řezbáře, malíře a kreslíře
Noru Veselou – malířku, výtvarnici
Renatu Hochmanovou – ruční malba na hedvábí, keltské vzory
Pavla Kremla – malíře, portrétistu slavných osobností
Tato tvorba je psychicky velmi vyčerpávající a tak jako protipól maluje Jiří Končel barevné, jasné krajiny, ze kterých vyzařuje klid a pohoda. Jsou vzdálené autorově figurálnímu expresionismu a určené především k pohlazení duše diváka i autora samého.
Tvorba Jiřího Končela je dílem citlivého člověka – umělce, jehož realistická malba vytváří nový svět.
Možno se s autorem seznámit na www.koncel.cz. Není nad osobní prožitek!
Jiří Končel | Svět v barvách
Vystudoval Střední pedagogickou školu v Plzni. Po výtvarné stránce byl veden plzeňskými výtvarníky Pavlem Maurem, Jaroslavem Voltučkou, Františkem Kolihou a Lumírem Topinkou. V sedmdesátých letech absolvoval Pedagogickou fakultu v Plzni, obor výtvarná výchova. V těchto letech se zúčastnil řady výstav a soutěží. Skvělé umístění získal v celonárodní tematické soutěži.
Poté došlo k přerušení jeho umělecké činnosti z osobních důvodů. Jiří Končel se účastnil kulturního života jako pedagog a do přelomu století se věnoval výtvarné činnosti jen okrajově. Jako aktivní malíř se pan Končel vrací na výtvarnou scénu až v roce 2003. Dvacet sedm let se s výtvarnou tvorbou odmlčel. Z vlastního rozhodnutí a z představy, že jeho život povede jinými cestami než pokrýváním pláten barvami.
Dnes patří Jiří Končel mezi přední západočeské umělce. Stačilo mu k tomu jen pár let. Všechny Končelovy obrazy se vyznačují nepřehlédnutelnou dynamikou, pohybem těl a mimikou tváří až k expresi. Je to odezva na současný život přenesená do vzdálených zemí a přitom zpracovaná Středoevropanem. Tímto způsobem reaguje na dramatickou dobu ve které žije.
Obrazy Pavla Kremla najdete dnes v celém světě – Německu, Itálii, Norsku, Švýcarsku, Slovensku, Polsku, Lotyšsku, Francii, Vietnamu, Alžírsku, Kuvajtu, Saudské Arábii, Číně. V roce 2002 mu byla udělena cena European Prize for Fine by European Union of Arts.
S Ivanem Mládkem, chystá společný projekt – výstavní turné – Olomouc, Ostrava, Praha a Paříž.
Pavel Kreml | Šmouhy po štětci
Pavel Kreml, pochází z Novosedlic na Teplicku. Narodil se v Teplicích v roce 1954. Zde žije a pracuje. Soukromě studoval u chomutovského výtvarníka Karla Schweinera. Kromě olejomalby, která v jeho tvorbě coby malířská technika převažuje, se věnuje knižním ilustracím a vytváří obaly pro hudební CD.
Patří k zakládajícím členům výtvarné skupiny “ Terč“, která je ovlivněna patafyzikou. Duchovním otcem patafyziky je francouzský spisovatel Alfred Jarry. Symbolizmus, surrealizmus a již zmíněná patafyzika jsou hlavní umělecké metody, které se v jeho dílech setkávají a prolínají. Toto platí zejména o volné tvorbě. I v zakázkách, v portrétech, se tyto prvky objevují.
Proslul především svými portréty známých osobností, převážně atraktivních žen, hereček a zpěvaček. Portréty z Pavlovy tvorby mají ve svých sbírkách například Chantal Poullain, Marta Krampolová, Petra Buzková, Ivan Mládek, Hana Čížková, Helena Růžičková a také Jan Saudek. Ten se nechává se svým autoportrétem signovaným Pavlem Kremlem často fotografovat.
Martin Vavrys | Cesta k poznání
Martin Vavrys se narodil v Uherském Hradišti. Jeho dědečkem byl akademický sochař Evžen Macků, potomek českého malíře Josefa Mánesa. K umění měl tedy blízko už od raného dětství. „Vyrůstal jsem v prostředí ateliérů svých rodičů, a tak se u mě umělecké nadání začalo projevovat již ve věku pěti let. Na uměleckou školu jsem nastoupil s malířskými technikami a znalostmi získanými v ateliéru mého otce,“ prozradil malíř, syn českého akademického malíře a ilustrátora Pavla Vavryse a malířky Marty Vavrysové.
Styl Martina Vavryse lze zařadit do kategorie lyrického expresionismu. Jejím atributem je dravá a hodně strukturovaná malba, která posléze přechází do hladkých ploch a jemných detailů. Výsledný dojem díla a umělcovo sdělení je komponováno do mozaiky, kterou si divák skládá z nevšedního chaosu rozehraného na plátně.
Anna Lind | Různé světy
Anna Lind vystavuje v Plzni abstraktní díla ze své dřívější tvorby, ale i novodobé realistické obrazy, které vynikají fascinujícím smyslem pro detail. Výstava se těší velkému zájmu a i z tohoto důvodu se rozhodla Galerie Hess připravit před koncem roku ještě jedno setkání s touto neobyčejnou umělkyní.
„Rozhodli jsme se připravit pro veřejnost ještě jednu akci na konec roku. Z úst autorky si mohou zájemci vyslechnout vysvětlení k její tvorbě a v klidu s ní pohovořit třeba se skleničkou dobrého vína z naší nabídky,“ zve na setkání s umělkyní Zdena Benešová, kurátorka výstavy.
Elen Kudrová | oČÁRování
Výstava představuje:
Práce Elen Kudrové jsou ve spektru současné tvorby pozoruhodné a lze je důvodně zařadit do množiny děl autorů školených na sovětsko-postsovětsko-ruských výtvarných školách. Tam se totiž technologická nedokonalost neodpouští…
Většinou to vlastně je malba.
Protože Elen Kudrová se vyjadřuje ne linií, ale stykem barevných ploch, bereme-li to tak, že i černá je barvou. Jedná se navíc o monochromní malbu svého druhu bez ohledu na to, že do celku je někdy vkolážován kus barevného motivu. A zobrazování barevnými plochami, to je malba. Byť i tužkou…
Anna Lind
Jan Dinga | Pohlazení po duši
JAN DINGA – malíř a výtvarný pedagog, narozen 3. dubna 1952 v Lánech,
člen Unie východočeských umělců Hradec Králové
Malíř Jan Dinga chtěl už jako malý kluk přetvářet svět svou fantazií. Vrozená lyričnost a básnivost ho sváděla do tajemných zákoutí něhy, harmonie barev a tvarů. Odnášela ho daleko od reálného světa do ticha snů a představ.
Snad proto každé Dingovo plátno otevírá novou cestu. Cestu pro toho, kdo nevnímá jen očima, kdo se chce vydat na pouť, kde neexistují příkré svahy, ostré hranice. Kde se nežije ve spěchu, kde cílem a smyslem nejsou peníze, rivalita, byznys. Obrazy Jana Dingy člověk vnímá pozvolna a nenápadně. Skrze hru barev a tvarů se stávají pocitem. Ostré kontury se rozlévají do proudu řeky, která vtéká do krve, do každé buňky. Je právě tam kdesi uvnitř nás svět, který Jan Dinga zhmotňuje na plátnech? Anebo je snad vně ve vesmíru? V alchymii zastavení je to vlastně jedno. Všechno souvisí se vším, soustavně se prolíná a mění.
Člověk cítí vůni krásy, blažený stav sounáležitostí s harmonií prostoru. Noří se do stavu beztíže. Levituje mezi modrou a žlutou, oblohou a sluncem, vodou a ohněm. Dva klady stojí proti sobě a vzájemně si neodporují. Ba naopak, jeden vychází z druhého. Z nebe do vody se snese kapka deště. Jediná z bílého mraku. Otevírá bránu kruhu. Přesně uprostřed. Magická geometrie. Zajiskří zlatým odleskem a rozprýští kolem a kol stovky zlatých perliček. Krása se násobí v nekonečnu. A mraky se rozestoupí. Každá byť jediná kapka v sobě nese kód života naší Země. Sluneční vítr rozezní hudbu sfér. Jen tlukot srdce připomíná hmatatelný svět. Naši dávní předkové kódovali obraznost do písemných znaků. Každý Dingův obraz je vesmírným kódem něžného nitra. Básní o lidském citu. Až se z ní hlava zatočí. Spirála vjemů přivírá víčka a hladina mysli vplouvá do toku frekvence alfa. Malíř magickým štětcem mění čas v nekonečné jsoucno. Skutečná krása je neuchopitelná. Každý se k ní může přiblížit jedině láskou a tím, že se stane její součástí. A bude její kouzlo násobit další krásou. Bude vytvářet oázy radostného života.
Jan Dinga rozhrnuje zlatou mlhu ráje, z něhož v reálném světě vídáme jen fragmenty. Podle něj poslední zbytky ráje zůstaly na ústech ženy. Největší inspirací je mu tedy krásný úsměv ženy. Ale o tom už psal i Jaroslav Seifert, jehož je velkým vyznavačem. Některé názvy obrazů vycházejí z jeho básní. Někdy stačí přečíst jediný verš a vznikne obraz. Uvnitř nitra se začne odvíjet řada představ a vizí, které přenáší na plátno. Pak je potřeba mít chladnou hlavu, horké srdce a ruce to prý udělají samy.
Radka Slížová