JAN DINGA – malíř a výtvarný pedagog, narozen 3. dubna 1952 v Lánech,
člen Unie východočeských umělců Hradec Králové

Pochází ze smíšené rodiny, otec pocházel z jižního Slovenska. Budoucí malíř vyrůstá ve spořádané rodině. Jeho výtvarné sklony podporuje matka, rozená Měchurová, která chlapce mimo jiné seznamuje s reprodukcemi uměleckých děl.

• 1968 – 1969 na přání rodičů studuje Vojenské gymnázium v Moravské Třebové. Poznává tvorbu regionálního malíře Františka Strážnického.
• 1969 – 1970 V Kladně absolvuje kurz ve výtvarném kroužku vedeném malířem Ludvíkem Jelínkem, jako přípravu na vysokoškolské umělecké studium.
• 971 – 1975 studuje na Pedagogické fakultě na katedře výtvarné výchovy dnešní Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Za svého skutečného učitele považuje ak. mal. Miroslava Proška, který zde učí malbu. Bydlí ve vysokoškolské koleji v Schichtově vile ve Vaňově, kde si studenti vybudovali podkrovní ateliéry. Ze spolužáků jsou mu nejbližší Jindřich Marek (dnes významný vojenský historik a publicista), Viktor Šlajchrt (novinář, spisovatel a básník), Miroslav Tovara (výstavní designér a podnikatel) a jeho žena Eva a Jan Valt (dnes malíř a výtvarný pedagog na gymnáziu v Lounech). Žení se a zakládá rodinu.
• 1975- 1976 Vykonává vojenskou službu v Martině na Slovensku.
• 1976 – 1980 Po vojenské službě a usazuje se v Litvínově. Začíná dráhu výtvarného pedagoga na základní škole v Litvínově a rozvíjí vlastní uměleckou tvorbu.
• 1980 – 1989 Stále bydlí v Litvínově, ale mění zaměstnání a učí na Střední pedagogické škole v Mostě. Jeho surrealistická malba se rozvíjí v intencích odkazu Josefa Šímy a Františka Muziky. V Kladně uskutečňuje svou první samostatnou výstavu. „Litvínovské období“ je jedním z nejtěžších Dingových životních úseků. Nakonec opouští severní Čechy a usazuje se na východě Čech v Nechanicích
• 1989 – 2003 V Nechanicích rekonstruuje starší dům pro rodinné bydlení a ateliér. Utrpí úraz páteře. V Hradci Králové se seznamuje s malířem a grafikem PhDr. Josefem Bavorem, který mu navrhuje vstup do Unie východočeských umělců v Hradci Králové. Dodnes se zúčastňuje všech jejích členských výstav pořádaných nejčastěji v Hradci Králové, na zámku v Kostelci nad Orlicí a v polském Krakově. V okruhu východočeských umělců se osobně poznává s malířem Vladimírem Komárkem, se kterým uzavírá celoživotní přátelství. Poprvé vystavuje v zahraničí a to v německém Weidenu.
• 2004 – 1913 Vrací se do rodných středních Čech, působí v Unhošti u Prahy a pak ve Velké Dobré, kde si vybuduje další ateliér. Z osobních důvodů náhle Velkou Dobrou opouští.
• 2013- 2019 Stěhuje se do Kladna, kde dodnes žije a kde si buduje další ateliér. Nadále se zúčastňuje spolkového života východočeské Unie. Usiluje o záchranu umělecké pozůstalosti Miroslava Proška pořádáním jeho výstav a snaží se jeho díla uvádět na umělecký trh. V roce 2015 vykonává studijní cestu do Bologni za poznáním díla Giorgia Morandiho.
• Přes hloubku zážitku se Dingova umělecká orientace nemění. Setkává se se svou někdejší žačkou, dnes sopranistkou opery Národního Divadla v Praze Danou Burešovou, která vystupuje na zahájení některých jeho výstav. Navazuje spolupráci s fotografem Ladislavem Hovorkou ze skupiny Unfocused. Pořádají společnou výstavu „Malíř – fotograf“. V Chomutově také vystavuje se svým synem Ing. Janem Dingou, povoláním konstruktérem technických zařízení, zabývajícím se počítačovou grafikou. Po letech uskutečňují společnou výstavu s Janem Valtem v Zámecké galerii v Kladně.

Malíř Jan Dinga chtěl už jako malý kluk přetvářet svět svou fantazií. Vrozená lyričnost a básnivost ho sváděla do tajemných zákoutí něhy, harmonie barev a tvarů. Odnášela ho daleko od reálného světa do ticha snů a představ.
Snad proto každé Dingovo plátno otevírá novou cestu. Cestu pro toho, kdo nevnímá jen očima, kdo se chce vydat na pouť, kde neexistují příkré svahy, ostré hranice. Kde se nežije ve spěchu, kde cílem a smyslem nejsou peníze, rivalita, byznys. Obrazy Jana Dingy člověk vnímá pozvolna a nenápadně. Skrze hru barev a tvarů se stávají pocitem. Ostré kontury se rozlévají do proudu řeky, která vtéká do krve, do každé buňky. Je právě tam kdesi uvnitř nás svět, který Jan Dinga zhmotňuje na plátnech? Anebo je snad vně ve vesmíru? V alchymii zastavení je to vlastně jedno. Všechno souvisí se vším, soustavně se prolíná a mění.